Bulhaři přicházejí
Po letech váhání a pochyb začala vláda vážně testovat možnosti obrany proti stárnutí zdejší populace. I střízlivé odhady totiž varují před zásadními potížemi na českém trhu práce už za dvě desítky let. Lék je známý: imigrace. Ale noví příchozí to zatím mají v uzavřené postkomunistické společnosti těžké. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto rozjelo projekt, který má postupně mapovat šance a hledat další cestu.
Po letech váhání a pochyb začala vláda vážně testovat možnosti obrany proti stárnutí zdejší populace. I střízlivé odhady totiž varují před zásadními potížemi na českém trhu práce už za dvě desítky let. Lék je známý: imigrace. Ale noví příchozí to zatím mají v uzavřené postkomunistické společnosti těžké. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto rozjelo projekt, který má postupně mapovat šance a hledat další cestu. Začátky jsou ovšem skromné: zatím jen tři desítky špičkově vyškolených odborníků ze tří vybraných zemí dostaly šanci nečekat na úřední svolení k pobytu obvyklých deset let, ale jen čtvrtinu té doby.
Vyšlo to
Miroslava Vasileva (30) vždycky bavila škola – a díky touze studovat to taky dotáhl z malého městečka na bulharském pobřeží až na fakultu filozofie v chorvatském Záhřebu. Během tří let se naučil jazyk, získal diplom a krátce nato chytil za pačesy další šanci: v roce 1998 získal grant britské Univerzity of Wales, který mu umožnil studovat dál filozofii a teologii u britských lektorů v Česku. Pan Vasilev se i s manželkou bez váhání odstěhoval do další cizí země, kde po třech letech se třemi diplomy v kapse a znalostí tří jazyků dostudoval. Když se manželům narodil syn, rozhodli se, že v Česku zůstanou. Se sháněním práce neměl pan Vasilev žádné problémy – rozuměl počítačům a uměl skvěle anglicky. Pobočka světové počítačové firmy Oracle ho proto přivítala…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu