Ve hvězdách

Česká žurnalistika nemá ve svých řadách tolik osobností, jako byl Pavel Tigrid. V říjnu by se dožil 86 let, byl tedy stejně starý jako říjnová revoluce, která odstartovala první z velkých totalitních režimů. Jako by to předurčilo jeho životní postoje a boj proti nacismu a komunismu.

Už jako gymnazista přispíval Tigrid do různých časopisů, ale opravdovou dráhu novináře zahájil po vstupu nacistů do Československa. Hned v březnu 1939 uprchl do Velké Británie, kde se stal jedním z redaktorů českého vysílání BBC. Zde v praxi poznal ideální příklad demokratické země, která stojí na fungujícím parlamentním systému a naprosté svobodě projevu. Možná z této zkušenosti pak pramenil jeho odpor k totalitní moci, která se hned po válce začala v Československu šířit. V letech 1945–48 to byl právě Pavel Tigrid, kdo vedle Ferdinanda Peroutky psal nejkritičtěji o nebezpečí komunistické síly.

„V centru Prahy je dům, v němž bezpečnostní orgány republiky vyslýchají lidi podezřelé. Je bezpečně zjištěno, že mnozí z vyslýchaných jsou tam týráni způsobem, který si nezadá s metodami gestapa. Říkáme jasně a otevřeně, že republika Masarykova a Benešova nebude se brzo smět hlásit k těmto jménům, dovolí-li, aby se gestapismus šířil v zemi dokonce z moci úřední! Máme u nás politickou stranu, Komunistickou stranu Československa, která se neštítí žádného prostředku, jen aby dosáhla svého cíle,“ napsal v květnu 1946 do Lidové demokracie, což v té době vyžadovalo velkou odvahu. Byl také jedním z mála, kdo publikoval pravdu o brutálním odsunu Němců. I proto komunisté žádali jeho umlčení.

V únoru 48 ale byl Tigrid naštěstí pracovně v britské části Německa. Když si tedy pro něj přišla Státní bezpečnost, vyšla naprázdno. V exilu v Paříži založil Československý výbor pro pomoc politickým uprchlíkům a vydával týdeník Svoboda. I v těžkých chvílích si dokázal uchovat schopnost sebereflexe, která v emigraci často scházela.

Pavel Tigrid stál rovněž u zrodu československého vysílání Rádia Svobodná Evropa, když se na krátký čas stal jeho programovým ředitelem v Mnichově. V druhé polovině 50. let začal pracovat na svém nejslavnějším projektu – časopisu Svědectví. Jeho první číslo vyšlo 28. října 1956 v nákladu tisíce kusů. V následujících letech už to bylo kolem dvaceti tisíc, z čehož se většina pašovala do totalitního Československa. Komunisté se právem Pavla Tigrida a jeho Svědectví báli. I proto ho v roce 1967 v nepřítomnosti odsoudili na čtrnáct let do vězení za „rozvracení republiky“. Pavel Tigrid ale přestal vydávat svůj časopis až po pádu komunismu. Poté dostal řadu vyznamenání a na krátký čas působil i jako ministr kultury. I nadále si ale uchoval nekompromisní pohled na zdejší společnost a neztratil již zmiňovaný cit pro sebereflexi. Pavel Tigrid byl symbolem svobody a dokazoval několika generacím, že totalitám se dá vzepřít.