Jak dohonit Cocteaua

Začátek tohoto roku postavil před Petra a Matěje Formanovy nečekanou výzvu. Synové slavného režiséra, z nichž první je loutkoherec a režisér a druhý grafik a scénograf, dostali od pražského Národního divadla nabídku vytvořit novou inscenaci opery Kráska a zvíře současného amerického skladatele Philipa Glasse. Věc měla ovšem jeden háček: Glassova hudba totiž nebyla původně určena k inscenování. Skladatel ji vytvořil jako novou zvukovou stopu ke stejnojmennému zhruba padesát let starému filmu francouzského básníka, dramatika a režiséra Jeana Cocteaua. Divadla pak objížděl s několika syntetizátory a skupinkou hudebníků a zpěváků, kteří dodávali černobílému filmu nový rozměr. Formanové tedy museli zápasit s kvadraturou kruhu: jak divadelně uchopit rychle se střídající scény a prostředí filmu nebo naopak dlouhé plochy, kdy se nemluví, nezpívá a v hudbě se zdánlivě nic neděje? Situace byla o to komplikovanější, že Glass zakázal jakékoli úpravy své partitury. Po premiéře, která proběhla minulý čtvrtek, je znám výsledek: bratři Formanové projevili neuvěřitelnou vůli a talent v zápase, v němž snad ani nešlo zvítězit.

Barokní laně

Nová inscenace vznikala za podmínek, které v Národním divadle nemají obdoby. Pro zkoušky se nevyužívaly jeho pražské prostory, ale celý tým se přesunul do pronajaté jízdárny v Želkovicích u Berouna, kde se půl roku tvrdě pracovalo. Formanové se svými…