Smrt třináctého a zároveň posledního inky, Atahualpy, od níž v pátek uplyne 470 let, připomíná více věcí najednou. Jednak to, jak brutálně a bezskrupulózně si počínali Španělé i jiní Evropané v právě dobývaném Novém světě – Atahualpu nechal popravit konkvistador Francisco Pizarro z pusté touhy po zlatě. Na druhou stranu i to, jak mocné, expanzivní, ale vnitřně napjaté a křehké konstrukce představovaly některé indiánské mocnosti – nemohlo být zcela náhodou, že tyto veleříše rozvrátily řádově stovky Španělů. Aztékové podlehli roku 1521, Mayové definitivně roku 1529 a zkáza říše Inků vyvrcholila rokem 1533. Právě v tomto smyslu je příběh posledního inky ilustrativní.
Nemanželský syn inky Huayny Capaka, narozený kolem roku 1500, zabředl pět let před příchodem Španělů do Peru do občanské války o nástupnictví trůnu. Jeho otec totiž před smrtí rozdělil správu říše mezi dva syny, Atahualpu a legitimního Huáscara, což vedlo ke konfliktu. A právě v listopadu 1532, když Atahualpa vojensky zvítězil a pak pobýval v lázeňském středisku Cajamarca, dorazil do téhož města Pizarro. Jeho oddíly čítaly 130 pěších s puškami, 40 jezdců na koních a jedno dělo, přesto rozvrátily říši s padesátitisícovou armádou.
Atahualpa nachystal „vousatým lidem v neznámém oděvu“ při vědomí převahy léčku, ale sám do ní padl. Přijal pozvání Španělů, aby se setkal s Pizarrem, a jeho doprovod přišel beze…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu