Tvrdý život na Špicberkách

Pokud existuje Ledová královna, pak Špicberky by klidně mohly být jejím domovem. Podobně romantickou představu má asi většina lidí, když slyší jméno tohoto souostroví vysoko v Atlantiku na pomezí se Severním ledovým oceánem. Realita na Špicberkách, patřící Norskému království, je však mnohem prozaičtější – například v létě se tu polárníci převážně brodí v mokřinách, protože voda se do polorozmrzlé půdy nemá jak vsáknout, a v zimě do polární noci září světla pouze několika obydlených kousků země.

Lenin před pólem

Špicberky byly pro Evropany objeveny několikrát. Nejprve Vikingy ve 12. století, pak rybáři ze severních zemí a definitivně holandským cestovatelem Barentsem. Ten jim dal také jméno – špičaté hory neboli Spitzbergen. Až do 19. století nebudily příliš mnoho zájmu, působili tu hlavně lovci kožešin a velryb z Ruska, Anglie, Norska či Dánska. Do povědomí velmocí se dostaly především kvůli svému nerostnému bohatství. O něm se sice vědělo už od 18. století – černé uhlí využívali pro svou potřebu jak lovci, tak velrybáři –, ale komerčně se začalo těžit až na přelomu 19. a 20. století. Uhelné společnosti z mnoha zemí tu začaly stavět osady. Klíčovou osobou se stal americký podnikatel Longyear, jehož společnost Artic Coal Company založila v roce 1900 osadu Longyear City, která dnes pod norským názvem Longyearbyen tvoří správní středisko celého souostroví.…