Soucítit s tím, kdo mě štve

Do velkého stanu na těnovickém kopci u Rokycan proudí desítky mládenců a dívek se šňůrkami dřevěných korálků v rukou. Pohodlně se usazují do tureckého sedu a pohled upírají dopředu na velkou fotografii sympatického mladého muže v brýlích – z jeho mnišského roucha a tibetského vzhledu pozná i laik, že jde patrně o významného mistra. Je to Karmapa, reinkarnovaný zakladatel jedné z buddhistických škol – Karma Kagjü. Několik mužů spíná ruce a v rituálních poklonách padají k zemi. „Teorie už bylo hodně, takže můžeme začít meditovat, až se z nás bude kouřit,“ zahajuje setkání tuzemských příznivců Buddhova učení buddhistický učitel Radomír Růžička.

Přátelé mysli

„Kdo chce dojít osvícení, měl by si uvědomit pomíjivost všech jevů včetně života. Každý musí umřít,“ připomíná hned zkraje jedno ze základních buddhistických poučení Radomír Růžička, který přes týden pracuje jako lékař. „Pokusme se zbavit se rušivých emocí a špatných myšlenek.“ Přítomní zavírají oči a začínají pobrukovat mantru. Na všech tvářích je patrné velké soustředění, které čtyřem stovkám adeptů vydrží po následující dvě hodiny. Z meditace je nevyruší ani hluk ze stánku za jejich zády, ve kterém se jako na běžícím páse prodávají dřevěné růžence a trička se stylizovaným Buddhou.

V tu samou chvíli probíhá v altánku opodál diskuse mezi dalším učitelem a buddhisty…