Co tíží Iráčany

Z Iráku přišly minulý týden ve stejný okamžik následující zprávy. Britové v jihoirácké Basře začali z vlastních zásob rozdávat Iráčanům benzin, aby zastavili demonstrace, při nichž stovky frustrovaných obyvatel zaútočily na kolonu britských vojáků, kteří na rozdíl od nich měli do nádrží aut co lít. A z Bagdádu oznámil civilní správce Iráku Paul Bremer, že sem brzy dorazí 54 tisíc fotbalových míčů, které dětem koupily americké sportovní kluby. O čem tyto depeše vypovídají? Jen potvrzují banální fakt, že jednodušší věci jdou zařídit snáze, kdežto s těmi podstatnějšími je to horší.

Klid na sutinách

Napětí v Iráku způsobují hlavně nedostatek benzinu, vody a výpadky proudu, který funguje v průměru třetinu dne. Benzin je klíčový: bez něj nelze nastartovat záložní generátory a bez proudu se zase nedá čerpat voda anebo zajet pro led. Ten je v nynějších vedrech nepostradatelným artiklem iráckých domácnosti, protože ledničky nebo klimatizace jsou často k ničemu.

Iráčané viní spojence za to, že se stav stále nelepší, a žárlivě hledí na cizince, kteří jsou zásobováni ropou a vodou hlavně ze sousedního Kuvajtu. Bremerova správa se brání, že obnova infrastruktury, zdecimovaná desetiletími nezájmu totalitního státu, válkou a dekádou pod sankcemi, zabere čas. Rekonstrukci navíc komplikují krádeže. „Američané položí stovky metrů elektrického vedení a druhý den tam nezůstane doslova…