Bezelstný deník Bohdana Holomíčka

Sedmatřicet snímků v komorním prostoru Ateliéru Josefa Sudka na malostranském Újezdě se může zdát nemístně skromným příspěvkem k šedesátým narozeninám Bohdana Holomíčka. Fotografa, jehož výstavy se obvykle vyznačují vysokou obrazovou hustotou. Jenže střídmost není u malostranské expozice ctností z nouze. Výstava odpovídá Holomíčkově přístupu k životu, jeho trvalé chvále každodennosti. Těžko si představit, že by se k této příležitosti konala obrovská retro-spektiva podpořená tlustým katalogem a nákladnými trachtacemi. Navíc necelé čtyři desítky prací z let 1958–76, v nichž se prolínají autoportréty a fotografie předtím nenazvětšované, jsou natolik povedenou sestavou, že nad ní lze uvažovat o Holomíčkově tvorbě jako takové.

Hodnota chybných výkonů

První z instalovaných záběrů byl exponován roku 1958 v Mladých Bucích, krkonošské vesnici nedaleko Jánských Lázní, kam se Bohdanovi rodiče přestěhovali v sedmačtyřicátém. Ten úvodní snímek – po ulici kráčí tři dívky – je začátečnicky roztřesený. I Holomíčkova monografie zaznamenává jeho první snímky: před vánočním stromkem stojí autorova rodina a v pravé dolní části snímku, na bílém okraji, je typicky holomíčkovsky rukou poznamenáno: Takhle to asi začalo. Ani tenhle snímek neoplývá obzvláštní ostrostí, ale přece jen je to v běžném slova smyslu použitelná fotografie. Už brzy nato ale snímky elektrikářského učně…