Když historii zpracuje zdatný literát, může tím pevně určit její výklad na desítky let. Ovšem když ji zpracuje Shakespeare, i staletí jsou málo. Lze si to připomenout tento pátek: dne 15. srpna 1057 padl Macbeth, král skotský. Mezi návštěvníky divadel zůstane asi navždy znám jako tyran, který se dostal k moci úkladnou královraždou, a jeho žena bude věčným archetypem chladných intrikánek, tlačících manžely do kariéry. Historici ho líčí podstatně lépe, jenže s Macbethem se to má podobně jako v českých poměrech s knížetem Boleslavem I.: o tom mohou moderní dějepisci psát sebepochvalněji, v obecném povědomí stejně zůstává hlavně ukrutným strůjcem smrti svatého Václava.
„Macbeth se dostal k moci způsobem, který celá staletí před ním platil ve Skotsku za běžnou normu – zabil svého předchůdce,“ píše znalec skotských dějin Michael Davidson z Bates College v americkém státě Maine. V Shakespearově podání se tak stane na hradě, kde král Duncan přespává jako Macbethův host, a zrádný hostitel navrch svalí podezření na Duncanovu družinu. Podle historiků však Macbeth porazil Duncana v poctivé bitvě, konkrétně u Elginu roku 1040. Skotsko tou dobou procházelo podobně zmateným obdobím jako přemyslovské Čechy po roce 1000 a trůn si nárokoval kdekdo. Na předním místě Macbeth, který patřil k jednomu z nejstarších rodů a jehož žena Gruach byla vnučkou předchozího svrženého krále.
Za Macbethovy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
