Po Bílé knize přišlo temno

Mohl zmizet každoroční děs z přijímacích zkoušek na střední školy. Každé dítě se mohlo svobodně rozhodovat, co se bude učit. Minulostí se mohla stát selekce dětí do škol pro chytré a do škol pro hloupé. Rodiče se mohli stát partnery školy. Alternativy, které obohacují vzdělávání, mohly dostat zelenou. Ředitelé škol a učitelé mohli získat sebevědomí. Školy mohly být průhledně financované a rodiče mohli dostávat cennou informaci o kvalitě jejich práce. To všechno mohl přinést nový školský zákon, který právě dokončila Petra Buzková (ČSSD). Nepřinese.

Zákon šerých kanceláří

První pokus nahradit dvacet let starou komunistickou normu podnikl Buzkové předchůdce a stranický kolega Eduard Zeman. Občanští demokraté, Unie svobody a lidovci se před rokem a půl shodli, že než uvést do života jeho špatný návrh, tak to ať raději dál platí komunistické paragrafy. Současné dílo Petry Buzkové se však od toho Zemanova příliš neliší. Není ani divu. Psali ho titíž úředníci (náměstek Jaroslav Müllner a šéf odboru koncepcí ministerstva Jaromír Krejčí). „Marně jsem paní ministryni doporučoval lidi, kteří jsou schopni vytvořit živou alternativu,“ stýská si její vládní kolega Petr Mareš (US-DEU). Podstatné slovo neměli ani poradci ministryně, kteří si před dvěma lety získali úctu svým Dlouhodobým záměrem rozvoje vzdělávání (známým jako Bílá kniha).

Názor veřejnosti, dětí, rodičů,…