Člověk na hraně

Novodobou českou kulturu provází zvláštní frustrace. Má sklon ujímat se vůdčí role v životě národa, ale tam, kde by měla být doma, trpí pocitem nesamozřejmosti a odvozenosti. Až příliš často chce být jiná, lepší. Nechává se proto ráda usměrňovat rozličnými projekty, které ničivě přerušují její organické vyzrávání. Kdo se nepřidruží k aktuálním kampaním, zůstane opodál, někdy zapovězen, jindy jen přehlížen. Opravdové kultuře svědčí polemické prostředí. V jejím přirozeném řečišti přetrvávají víry, protiproudy, tůně a slepá ramena, jež se nemusí jevit zrovna pokrokově, života v nich však najdeme víc než v regulovaném korytu.

Jen málokdo se asi dokáže do puntíku shodnout s ultrakonzervativními postoji, jaké razí literární historik, esejista a básník Rio Preisner, jenže právě tím jeho dílo obohacuje dosti omezené rejstříky českého myšlení. Dokládá to i první svazek dvoudílného souboru jeho literárněvědných a filozofických statí Když myslím na Evropu z nakladatelství Torst, který prezentuje vybrané práce germanistické.

Středoevropský osud

Už jen ze základních životopisných údajů Rio Preisnera vyvstávají kontury osudu úzce spjatého s dějinami střední Evropy. Paradoxně, nicméně v duchu doby k tomu patří i posledních pětatřicet let amerického exilu. Narodil se roku 1925 v Mukačevě na Podkarpatské Rusi, kde také prožil prvních čtrnáct let života. Roku 1939 přesídlila rodina do Prahy…