Blahobyt nemusí zničit ráj

Co má společného Český ráj, České středohoří, údolí Sázavy nebo Nové Heřmínovy? Všechna tato místa už patrně brzy padnou na oltář ekonomického rozvoje České republiky. Nikdo se je nechystá vybagrovat jako kdysi severní Čechy, nenávratně však zmizí jejich neopakovatelný ráz – odlehlost od ruchu měst a velkých silnic, ticho, nenarušené výhledy do krajiny. To všechno je přitom v současné zastavěné Evropě poměrně cenný artikl, za nímž sem jezdí například mnoho nizozemských turistů, kteří už něco podobného doma nemají. Na druhou stranu lze po pravdě namítnout, že právě obdělaná, silnicemi protkaná země dala Holanďanům blahobyt, po kterém toužíme i my. Otázka tedy zní: Vede cesta ke spokojenému životu v dostatku jedině přes nenávratnou likvidaci skvostů zdejší přírody? Odpověď je nikoli.

Bez alibi

Péče o životní prostředí zatím nikde ve světě nevede k pádu vlád, přesto jde o jeden z nejdůležitějších faktorů, který se podepisuje na spokojenosti lidí. Pokud vyloučíme tradičně žijící zemědělské společnosti, dokáže se nejlépe o životní prostředí postarat svobodná společnost založená na volné ekonomické soutěži. Neplatí to ale zcela beze zbytku. Ničení přírody šlo ruku v ruce s ekonomických růstem až do 70. let, kdy se díky ropným šokům a formujícímu se hnutí ochránců přírody začaly přijímat přísné zákony, šetřit energií a vůbec investovat do životního prostředí. Občané západních…