Trojí proměna Vladimíra Špidly

Ve čtvrtek tomu bude rok, co vláda Vladimíra Špidla získala důvěru sněmovny. Její vznik loni Respekt komentoval slovy, že pokud se jí podaří zprůhlednit politiku a dát jí veřejností kontrolovatelná pravidla, „má o své místo v historii postaráno“. Po úpadku politické kultury v letech opoziční smlouvy šlo stěží najít důležitější úkol. Přes všechny lapsy, slabiny a zmatky tohoto kabinetu lze po roce říci tolik: na místo v historii má přinejmenším našlápnuto.

Dál od Zemana

Snad nejsympatičtějším rozhodnutím premiéra Špidly bylo jeho odhodlání nespolupracovat s KSČM. Nejenže komunisty nevzal do vlády, ale nenaplnila se ani předpověď ODS, že ve sněmovně bude fungovat neformální hlasovací koalice ČSSD-KSČM. Naopak, komunisté si dnes stěžují na Špidlu coby „ortodoxního antikomunistu“, s jehož nástupem zmizela „vstřícnost, která panovala za Miloše Zemana“, a u ČSSD nenašli dost hlasů ani pro zrušení lustračního zákona.

Uplynulý rok je zajímavý také trojí proměnou českého premiéra. Za prvé se z obhájce vlády Miloše Zemana stal její nejtvrdší kritik, za druhé se ze stoupence bezhlavého utrácení stal zastánce rozpočtových škrtů a v neposlední řadě v sobě objevil úspěšného zahraničního politika.

Špidlovi ministři zrušili řadu neprůhledných a podezřelých zakázek svých předchůdců: gripeny, stavbu dálnice D 47, rozsáhlou revizí prošel projekt…