Tomáš Němeček ve svém komentáři Sbohem, ctihodnosti, vítejte (Respekt č. 30/2003) mimo jiné píše: „v poslední den svého mandátu předseda Ústavního soudu Miloš Holeček z ničeho nic vytáhl na svou zástupkyni Elišku Wagnerovou, že se před rokem na jednom uzavřeném jednání údajně zachovala nečestně. Před zaraženou veřejností se kvůli tomu pohádal se všemi ostatními soudci a stáhl se do ústraní.“ O pár odstavců dále pak dodává: „Celou dobu neřekl Holeček ani popel, v posledních dnech svého mandátu však vyzval Wagnerovou k rezignaci; svým kolegům to neoznámil, zato prezidentu Klausovi ve zvláštním dopise. Kdo zná nechuť politiků ODS k Elišce Wagnerové, musí dojít k závěru, že Holeček si chce na Hradě servilitou vysloužit nominaci na dalších deset let.“ K takovému komentáři nemohu mlčet.
Byla to moje povinnost
Předně bych chtěl říci, že teprve před třemi týdny – konkrétně 9. července - jsem se z internetu dozvěděl o více než rok starém prohlášení, které Eliška Wagnerová učinila 14. března 2002 ve vysílání BBC. Poté, co jsem si hned následující den přímo v tamní redakci ověřil, že na internetu citovaná slova jsou autentická, napsal jsem v úvodu zmiňovanou výzvu k odstoupení a doručil ji obratem adresátce.
Co mě k sepsání výzvy vedlo? Skutečnost, že JUDr. Wagnerová v rozhovoru pro BBC uvedla: „Sama sebe prohlásím podjatou ve vztahu k tomu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
