Pět kruhů nad Pekingem

Z oprýskané budovy pekingského severního nádraží Shizhimen vycházejí po poledni davy lidí. Devatenáctiletého Tanga mezi nimi však nelze přehlédnout. Jednoduché vesnické oblečení, sešlapané polobotky a kůže opálená od celodenní dřiny na poli jej na první pohled odlišují od ostatních. S rancem na zádech se plahočí rozpálenými ulicemi a stejně jako tři miliony jemu podobných venkovanů doufá, že se mu podaří v čínské metropoli najít práci na některé z mnoha staveb. Dokud nesežene místo, bude přespávat v podchodech nebo pod mostem. Usměje-li se na něj štěstí, dostane jednoho dne nebezpečnou práci (podmínky na čínských stavbách jsou tak žalostné, že na následky pracovních úrazů tam každý rok umírá 150 tisíc lidí) za zhruba tři dolary na den. Ani potom ale nebude mít vyhráno.

Podle čínských zákonů totiž každý potřebuje k jakékoli změně pobytu povolení úřadů. Málokdo jej však dostane. Všichni námezdní venkovští dělníci tak žijí ve městech nelegálně a riskují, že kdykoli mohou skončit ve sběrném středisku, kde si budou muset odpracovat zpáteční jízdenku. Fakt, že Peking musí v příštích pěti letech postavit zbrusu nový areál pro letní olympijské hry, ale začíná tuto situaci pomalu měnit a venkovanům svítá naděje, že už by se napříště přece jen nemuseli o práci ve městech ucházet pouze v postavení snadno vydíratelných bezprávných otroků.

Dobré bydlo

V zapadlé prašné ulici kousek od…