Dostat se přes bránu kasáren Puli Čarkí na předměstí hlavního města Kábulu není jednoduché. Je to základna nově vznikající Afghánské národní armády, hlídají ji ale američtí vojáci. Uvnitř právě probíhá přísaha nováčků. Američani návštěvníky dlouho odmítají pustit a bez odpovědi nechávají otázku, proč si Afghánci nehlídají základnu sami. Jako by se za branami kasáren právě narodilo chatrné dítko, kterému by přílišný zájem nemusel prospět.
Jak zkrotit milice
Třísetčlenný kontingent je už desátý v pořadí, který slavnostně končí základní výcvik. V Puli Čarkí se za tři týdny vojáci naučili základní dovednosti pěšáka: přiskočit, rozebrat samopal a pochodovat. To poslední jim ale ještě moc nejde – nakračují každý jinou nohou, a tak slavnostní pochod připomíná spíše kutálení brambor. Důstojníci se míhají mezi nimi a občas usměrní dezorientované jedince. Velí se v jazyce dari, protože oficíři jsou z 90 % Tádžici. Paštština, jazyk většiny obyvatel, tu ustupuje do pozadí. Nejvíce frček se skví na ramenou generála Šapúra, staršího muže, který kdysi absoloval půlroční štábní kurz v Rusku, jinak ale celý život strávil v bojích. „Po přísaze je čekají ještě tři měsíce specializovaného výcviku, kde by se měli připravit pro nasazení v boji,“ říká generál. „A potom je pošleme do některé z nových posádek – horkých míst máme dost,“ dodává.
Za rok se podařilo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
