Mimochodem

Romanopisci mnohokrát popsali okamžik, kdy maminka s láskyplným znepokojením poprvé vycítí, že synek, donedávna ještě děťátko, uniká z dosahu její péče do chlapeckých snů. V odlescích niterného prožívání, jež se mimovolně zračí v dětské tvářičce, vnímavě rozpoznává skryté vlohy a vášně, o nichž pak může sama snít. Postaví chlapeček, až vyroste, ještě větší Eiffelovku než Eiffel? Složí božštější komedii než Dante? Bude zářit ve společnosti, nebo raději bádat v ústraní, aby dopomohl lidstvu k lepším zítřkům?

Co se chlapečkům doopravdy honí hlavou, to romanopisci maminkám obvykle neprozradí, aby neztratili čtenářskou přízeň. Bývá to často spojeno s vykopáváním dveří, tasením zbraní a divokou střelbou do zaskočených zlosynů, kteří svým vzhledem trochu připomínají neoblíbené příbuzné, sousedy, spolužáky či učitele. Rekvizity se pod tlakem módních vzorů mění. Dřív se ve snech víc šermovalo, dnes převládají všelijaké laserové vymoženosti. Sám jsem zažil čas, kdy poválečná sláva partyzánských samopalů ustupovala před kolty z amerického Západu a později podlehla kouzlu těžkých lugerů, jaké nosili v podpažním pouzdru soukromí detektivové při výpravách do doupat neřesti.

Krvavá přestřelka je pro chlapečka zhruba totéž, co je pro děvčátko svatba v bílém, efekt je však přímo protikladný: na jedné straně hory mrtvol, na druhé nemluvňátka. Ačkoli odrostlejší hoši své sny obvykle podřizují dívčím a končí s děcky na krku, slabost pro zbraně u některých přetrvává. Jeden ze…