Janda není Jagger

Čtvrtý koncert Rolling Stones v Česku byl výjimečný hned několika věcmi. Hudebně patřil k nejlepším, blesky šlehající nad Prahou mu obstaraly působivou kulisu a jako předkapela vystoupil Olympic. Jeho zpěvák Petr Janda v Lidových novinách ještě před koncertem nastínil zajímavé paralely obou kapel. „Jsem přesvědčen o tom, že fanoušci Rolling Stones jsou i našimi fanoušky,“ svěřil se a hlavní rozdíl mezi oběma skupinami pak shledal v tom, že Stones měli možnost zasáhnout celý svět, kdežto Olympic jen tuzemce. Možná právě tato nemístná slova přiměla desítky lidí přečkat českou část vystoupení před branami Letné.

Rolling Stones nejsou pro Čechy obyčejnou rockovou kapelou. Vždyť byli jedni z prvních, kteří tu po sametové revoluci vystoupili, a jak Václav Havel zmínil úvodem letošního koncertu, přijeli tehdy jako symbol svobody. Olympic je ale celou svou kariérou spojen s jinou epochou a hodnotami - symbolizuje normalizaci. Zatímco Rolling Stones museli prorazit a pak se udržet v tvrdé konkurenci jiných kapel, Olympic to měl jednodušší, protože mu cestu razil komunistický režim. Petr Janda a jeho band byli figurky, které cenzoři programově předkládali publiku jako rockery s lidskou tváří. Sloužili jako alibi, že když lze mít vlasy přes uši a elektrickou kytarou, nebude to s tou nesvobodou tak zlé. Pokud tedy Janda prohlašuje, že „Rolling Stones byli bouřliváci jako on“, zůstává…