Od viktoriánských časů, kdy si evropská civilizace připadala na vrcholu, se vytrvale hovoří a píše o její krizi. Bohorovné sebevědomí bílé kultury zpochybnili ještě před první světovou válkou modernističtí umělci. Proti řádu, který své sebevyjádření nacházel ve vytříbených harmoniích a zdobně stylizovaných kompozicích, postavili princip orgiastické anarchie a extrémních citových gest, jejichž tajemné zdroje vytušili v archaických vrstvách lidské psychiky. Obzvlášť významná byla černošská lekce. Matisse a Picasso objevili sugestivní sílu afrických masek a za oceánem se v deltě Mississippi stále víc rozléhalo černošské blues jako pravzor nejdravějších hudebních proudů nadcházejích časů. Ještě dřív na povážlivou přitažlivost ducha Afriky upozornil Joseph Conrad ve slavné a dodnes poněkud záhadné novele Srdce temnoty.
Zcela stranou modernistických tendencí, zato však neobyčejně důkladně zpracoval báje, náboženské představy a magické praktiky archaického nebo exotického původu oxfordský badatel J. G. Frazer v monumentální práci Zlatá ratolest. Zprávy o jejich složitém předivu zaznamenávali už dříve misionáři, cestovatelé i národopisci, nyní však před civilizovaným světem vyvstal jejich souhrn jako pozoruhodné zrcadlo, v němž lidstvo spatřilo svou neznámou podobu.
Za doprovodu bubnů
Frazer položil základy moderní antropologii, etnologii, religionistice i kulturní historii a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
