V zemi evropského Saddáma

Smělé plány na ustavení demokracie v Iráku a starosti, co se šíleným atomovým stalinistou v severní Koreji, jako by Evropanům překryly skutečnost, že jedna temná diktatura přežívá i na starém kontinentu. Lukašenkovo Bělorusko letos završí deset „zdárných“ let své existence. Mnohé přitom nasvědčuje tomu, že evropský Saddám je plný síly a při chuti.

Vasil Bykav je mrtev

Je sobotní červencové odpoledne, ulice běloruské metropole Minsk jsou téměř prázdné. Ticho jen občas přeruší osamělý automobil a v jednu chvíli ostrý hlas z amplionu na střeše policejního žigulíku umravňující chodce, který se místo podchodem rozhodl překonat opuštěnou asfaltovou pláň silnice na povrchu. Předevčírem se právě v těchto místech sešlo dvacet tisíc lidí. Tolik jich v Bělorusku do ulic nevyšlo už alespoň pět let. Nešlo ale o otevřenou nespokojenost s režimem posledního evropského diktátora Alexandra Lukašenka, byť jisté rysy vzdoru celá událost měla. Davy lidí se totiž sjely na pohřeb nejvlivnějšího běloruského intelektuála, proslulého spisovatele Vasila Bykava, jehož nechuť k Lukašenkovi byla všeobecně známá.

Teď už je ale v centru Minska zase klid a pořádek. Na nárožích stojí rozkročené cedule s rudými hvězdami a velkou šedesátkou, nad hlavami vlají červené prapory a z průčelí hlavního minského náměstí vzhlíží obří hlava Lenina. Režim chystá oslavu nejdůležitějšího svátku – dne,…