„To vše mělo být zbouráno už v roce 1982 a měly tu stát paneláky,“ ukazuje rukou Susana Urbanová na ulici s malými, na sebe nalepenými domky. Od roku 1942, kdy nacisté transportovali většinu původních obyvatel do vyhlazovacích táborů, nedostalo třebíčské židovské město ze státního rozpočtu ani korunu. Chátrající čtvrť se stala posledním útočištěm pro lidi na dně. Dnes je to unikátní památka, kterou minulý měsíc připsalo UNESCO na svůj významný seznam světového přírodního a kulturního dědictví.
Návrat po čtyřiceti letech
Je slunné středeční dopoledne. V třebíčské čtvrti Zámostí, kterému se tu neřekne jinak než Židy, panuje ospalý klid, ačkoli ji od rušného centra odděluje jen řeka. Dlážděné ulice lemují malé domky. Některé se chlubí novou fasádou, jiné zatím připomínají omšelé garáže. Na schodech poblíž Přední synagogy sedí několik mužů, kteří popíjejí lahvové pivo. Kolem nich procházejí turisté s batůžky a fotoaparáty – prohlédnout si opravenou Zadní synagogu. Na nábřeží, právě v místech, kde se dříve rituálně porážel dobytek, kosí starý muž trávu. Kousek od mostu přes řeku Jihlavu stojí domek, ve kterém bydlí rodačka z židovské čtvrti Susana Urbanová (72).
„Z dětství si toho moc nepamatuji,“ vzpomíná paní Urbanová, která jako jediná z původních obyvatel Zámostí zůstala ve čtvrti dodnes. „Žili tu hlavně starší lidé, kteří sedávali před…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu