Kdo je bez viny, ať soudí
V minulém Respektu vyšel článek zvaný Uklouznutí ředitele Robejška. Rád bych k němu poznamenal: v roce 2000 jsem připravoval přednášku k tématu, které mě příliš neinspirovalo. Jednalo se o přehled literatury k tématu globalizace. Pověřil jsem jednoho spolupracovníka, aby mi připravil základní řešerši. Ve vědeckých kruzích je běžnou (i když často zamlčovanou) praxí, že studenti a asistenti dělají rešerše pro své nadřízené. Sám jsem tak několikrát pracoval. Spolupracovník, kterého jsem pověřil (a z vlastní kapsy zaplatil), si práci bohužel usnadnil: okopíroval jeden již hotový článek. Mohl si to dovolit, protože vzápětí zmizel z mého dosahu. Autoři článku na zveřejněný text narazili a informovali o tom tzv. komisi pro etiku. Tato komise se rozhodla zveřejnit o případu asi desetiřádkovou informaci, aniž mně poskytla šanci osobně se představit a zodpovědět případné otázky. O výsledku jednání komise jsem nebyl informován písemně ani telefonicky.
Když se podívám na svou publicistikou aktivitu posledních třinácti let, doufám, že mě čtenáři Respektu poznali jako autora, kterého charakterizuje nezávislý přístup k tématu i jistá originalita závěrů. (Když jsem v květnu 2002 zveřejnil jako první návrh na zřízení americké základny na našem území, politici ani publicisté, ať už tuto myšlenku rozvíjeli nebo zavrhovali, moje jméno neuváděli. Upřímně řečeno, vůbec mi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu