Tisíc let na božím hřišti

Na historických mapách se Polsko jeví jako útvar dosti přeludný, rozpínající se v dobách rozmachu až do stepních dálav za Dněprem, ale pak zas beze zbytku pohlcený mocnějšími sousedy. Také po svém zmrtvýchvstání ve dvacátém století zažilo nevídaný zeměpisný posun, když bylo za rozsáhlá východní území přičleněná k Sovětskému svazu kompenzováno na západě na úkor Německa. V komunistickém bloku přisoudila Moskva Polsku okrajovou roli nepříliš spolehlivého vazala, z něhož se nedá nic moc vytěžit, a svět se o něm dozvídal hlavně v souvislosti s hospodářskými potížemi. Jenže po rozpadu socialistické soustavy se jeho mezinárodní postavení začalo opět prudce měnit a dnes dozrává díky strategicky významné poloze i čtyřiceti milionům obyvatel k postavení rozhodující mocnosti na východě střední Evropy. Zvláštní proměnlivost Polska odráží i knižní monografie, kterou mu věnoval britský historik Norman Davies.

Téma ve vývoji

V knize Polsko – dějiny národa ve středu Evropy jako by se překrývalo několik koncepcí, pohledů i stylů. Charakter tématu za to může jen zčásti, víc je to způsobeno okolnostmi vzniku textu a politickou situací, jež v době, kdy se postupně připravovala dosavadní tři britská vydání, procházela nepředvídatelným vývojem. Letos čtyřiašedesátiletý autor spojil s historií Polska bezmála celou vědeckou kariéru. Po studiích v Oxfordu a Grenoblu získal doktorát na Jagellonské univerzitě v Krakově a od počátku sedmdesátých let působil na Škole…