Pomsta v přímém přenosu

Dvanáctého července 2000, kdy celá Brazílie slavila svátek sv. Valentýna, přepadl dvacetiletý Sandro jeden z autobusů linky 174 v Riu de Janeiro. S pistolí v ruce zadržel několik rukojmích a stojící autobus po chvíli obklíčila policie, čumilové a žurnalisté. Začal přímý přenos, který na čtyři a půl hodiny přikoval k televizním obrazovkám celou Brazílii. Happy end se ale nekonal. Když Sandro s jednou dívkou jako rukojmí vystoupil na chodník, přiskočil k němu policista z jednotky zvláštního nasazení a vypálil. Netrefil se a v nastalém zmatku vyšly ze Sandrovy pistole výstřely, které dívku smrtelně zranily. Dav se rozběsnil a volal po Sandrově lynčování. Odzbrojeného únosce pak policie odvlekla do svého auta. Mladík se zuřivě bránil, policisté jej ale zkrotili definitivně. Během převozu byl dvacetiletý Sandro zásahovou jednotkou uškrcen.

Zdálo by se, že není co dodat. Brazilský režisér José Padilha (1967), jehož dokument Bus 174 se letos promítal na karlovarském filmovém festivalu, chtěl ale vědět víc, než nabízely televizní přenosy.

Tady jsem!

Padilha se nespokojil s převažujícím výkladem, že Sandro byl pouhý pomatenec. Z televizních archivů vylovil záznam incidentu a rozebral jej na prvočinitele. Našel a na kameru nechal vyprávět několik aktérů tragédie, kteří se objevili v přímém přenosu – policistu, jenž s únoscem vyjednával, dívku, cestující v autobuse, novináře, který o události referoval. Režisér oslovil i specialisty –…