„Někdo tvrdí, že má od dětství svou víru. Jakýsi kyt, kterým si může zaspárovat trhliny v životě. Taková dětská víra mi nikdy nic neříkala. Nevěřím v Boha jako stvořitele, ani v hlavní pilíře křesťanství, jako je stvoření, zmrtvýchvstání nebo věčný život. Ani nevěřím, že Ježíš procházel zavřenými dveřmi a vstal z mrtvých!“ prohlásil na konci května v novinovém rozhovoru Thorkild Grosboll, autor tehdy vyšlé knihy Kámen v botě. Esej o civilizaci a křesťanství. Na veřejném popření Boha by asi nebylo nic šokujícího, kdyby Grosboll nebyl praktikujícím luteránským farářem v Taarbaeku, obci poblíž Kodaně, a neshrnoval by základní myšlenku své knihy. A kdyby netrval na tom, že může dál vykonávat svoje povolání. Přestože od konce května uplynulo už dost času, Grosbollovi nadřízení se stále nerozhodli, jak s farářem naložit.
Kříž, nebo vyhazov
V dánských médiích a kostelech rozpoutala Grosbollova slova ohnivou debatu, jejíž základní otázkou bylo: Smí farář v soukromém životě nevěřit? Grosbollovi nadřízení, tedy Lise-Lotte Rebelová, biskupka helsingoerské diecéze, kam Taarbaek patří, a ministryně církve Tove Fergová, na otázku odpověděly zamítavě. Rebelová si pozvala Grosbolla na kobereček a se slovy „buď se připlazíš ke kříži, nebo dostaneš vyhazov“ mu dala deset dní, během nichž si farář měl své názory rozmyslet. Aby měl klid, zakázala mu také církevní činnost. Ministryně Fergová v televizi prohlásila: „Je samozřejmé, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
