Strom, nebo život

V malém městě v zastrčeném koutě Vysočiny se koncem minulého roku rozběhlo nenápadné tažení – za smrt dvou stromů. Stodvacetileté lípy z náměstí v Bystřici nad Pernštejnem totiž mají smůlu. Zastiňují dům místní honorace a ta se rozhodla žádat jejich pokácení. Ideu podpořili i starosta s místostarostou, přestože naprosté většině bystřických stromy nevadí. O osudu lip by měl sice s konečnou platností rozhodnout šéf odboru životního prostředí na úřadě v Bystřici, ale to je člověk podřízený starostovi. Upřímně doznává: „Pokud si to bude radnice přát, tak se lípy skácí. Přece to znáte – koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“

Zachránit člověka

Dlouhé bystřické náměstí má dvě dominanty. Na dolním konci kostel svatého Vavřince, na horním sochu Panny Marie pod křížem s Ježíšem v náručí. Po obou jejích stranách rostou už stodvaadvacátým rokem dvě lípy. Zasadil je tam člověk, který nechal postavit i sochu – tehdy šestadvacetiletý místní zvěrolékař Josef Kropáček.

Lípy spolu se sochou a studnou stojí v rohu tvořeném dvěma domy. A právě obyvatelé jednoho z nich nemohou stromům přijít na jméno. Jejich konec žádal už před dvěma lety téměř osmdesátiletý Oto Lipovský. „Tehdy jsme žádost obratem zamítli,“ vzpomíná už citovaný šéf bystřického odboru životního prostředí Václav Mičín. Radní se tehdy podle něj bez dlouhého váhání shodli na tom, že samotný…