Z minulého týdne

Mexická státostrana PRI, která byla u moci sedm dekád a přišla o ni před třemi lety v prezidentských volbách, se vrací na výsluní – vyhrála parlamentní klání. Je to výrazný signál pro prezidenta Vicenta Foxe a jeho Stranu národní akce (PAN), která ve volbách 6. července propadla. Tento výsledek je zajímavý především s ohledem na mexickou historii 20. století. PRI (Institucionální a revoluční strana) získala postavení státostrany, která si rozparcelovala celou zemi a bez jejíž účasti nic nešlo. V Mexiku vládla 71 let, což je časově srovnatelné s érou komunistické strany v Sovětském svazu. Voliči si to postupně uvědomovali a PRI procházela v posledních letech své vlády krizí legitimity, když například v roce 1988 zabránila vítězství opozičníka Cárdenase jen za cenu volebního podvodu. Proto také v roce 2000 vyhrál Vicente Fox. Jak tehdy řekl stratég jeho kampaně Jorge Castaňeda: „Nastalo jediné možné střídání moci v dnešním Mexiku, ostatně jako ve většině zemí opouštějících autoritativní režimy, a to transformace prostřednictvím pravice.“

Proč pravice po pouhých třech letech tuto devizu promrhala? Proti Vicentu Foxovi a jeho straně se používají hlavně ekonomické argumenty: Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA – USA, Kanada a Mexiko) neběží tak hladce, jak optimisté předvídali, mexický růst HDP jen o málo překračuje dvě procenta a Foxovi se nepodařilo prosadit migrační dohodu s USA. Sice zůstává prezidentem, ale všechny důležité…