Každý běloch je King Kong

Zatímco rozvojové země dusí populační růst, Evropa a Severní Amerika čelí problému přesně opačnému. Příčina rozdílu vědcům není moc jasná. Bez jejího pochopení přitom samozřejmě nelze takovému vývoji čelit. Lidé se však o počtu dětí rozhodují na základě tolika faktorů, že učinit nějaké obecně platné závěry prostě není možné. Lze ale dělat něco jiného. Totiž dívat se nikoli na tisíce složitě pospojovaných příčinných vztahů, ale spíš na zákonitosti statistické povahy, které by nám naznačily, zda za myriádami pospojovaných faktorů nakonec přece jen není nějaký jednoduchý princip. Tak se dnes na složité systémy začínají dívat přírodní vědy. Ukázalo se přitom, že podobný pohled lze aplikovat i na lidskou společnost.

Kacířská myšlenka

Velká zvířata využívají více energie než malá. Podle zdravého rozumu by proto měla mít šanci vychovat také víc potomků. Jenže tomu tak není – stejně jako u lidských společností je i v jejich případě spotřeba většího množství energie spojena s nižší porodností. Melanii Mossesovou a Jima Browna z univerzity v Novém Mexiku proto napadlo něco velmi kacířského: totiž srovnat spotřebu energie a natalitu mezi jednotlivými druhy savců a zároveň mezi jednotlivými státy světa. Dospěli přitom k pozoruhodným výsledkům.

Vyneseme-li si na vodorovnou osu spotřebu energie na jedince (ve wattech) a na svislou osu průměrný počet mláďat jedné matky v průběhu jejího života (obojí zlogaritmované), v levém horním rohu budou ležet…