Dokud nás smrt nerozdělí

Írán má za sebou těžký týden. Ulice Teheránu i dalších měst v jeho polovině zaplnily tisíce demonstrantů, kteří se hlasitě dovolávali reforem. O pouhý den později navíc jih země postihlo ničivé zemětřesení, jež pobořilo řadu vesnic a pohřbilo v jejich troskách několik lidí. Přesto však Íránce nejvíce zasáhla zpráva, jež k nim dorazila ze Singapuru: siamská dvojčata Lále a Ladan Bijaniovy nepřežila operaci, do níž vkládala naději, že jim po téměř třiceti letech konečně přinese samostatný život a možnost pohlédnout si do očí.

Dvojčata z jihu

V úterý po poledni rušné teheránské ulice náhle utichly. Přestaly se ozývat klaksony aut, umlklo bušení kladiv i skřípání kol a v restauracích ustalo cinkání příborů. Televize i rádia přerušila svůj program a éterem se nesla zpráva, již nikdo nechtěl slyšet: první z dobře známých sester Bjaniových již není mezi živými. O devadesát minut později sevřel město smutek ještě pevněji – lékaři oznámili i smrt druhé. Ulice a náměstí se začaly během chvíle plnit jejich fotografiemi a květinami. „Pro Írán je to velmi smutný den, upírali jsme k nemocnici oči v naději, že obě budou žít,“ truchlil v televizi i viceprezident Mohammad Alí Abtahí. Máloco jiného může vyjádřit lapidárněji, s jakým zájmem Íránci sledovali zarputilou snahu sester bez sebelítosti čelit nepřízni osudu a vyvzdorovat si na něm maximum.

Lále a Ladan přišly na svět spojené hlavami v chudé rodině v jiho-íránském Firouzábádu.…