Jako když si oblíbíte hořký čaj

Malíř, grafik a restaurátor JIŘÍ SOPKO se narodil roku 1942 v Dubovém na Podkarpatské Rusi. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér J. Hurníka a A. Pelce) – později zde na čas působil jako odborný asistent v ateliéru J. Smetany, od roku 1990 je profesorem, od letošního února pak rektorem této vysoké školy. Má za sebou řadu samostatných i kolektivních expozic doma i v cizině, jeho zatím poslední souborná výstava proběhla letos v Jízdárně na Pražském hradě (společně s výstavou sochaře Karla Nepraše).

Jak vzniká nový obraz Jiřího Sopka? Když přicházíte k našepsovanému plátnu, máte v kapse skicu?

Nemám žádný systém, ale když ležím večer v posteli, vytvářím si v duchu obrazy. Tam někde je jejich původ. Nikdy to ale není přesně obraz, který nakonec namaluju.

Takže své obrazy nejdřív vidíte. I ve snu?

O obrazech se mi zdálo jen párkrát a to, co se mi zdálo, bylo nádherné právě jen ve snu. V reálu to už nefunguje. Obecně lze říci, že člověk stejně vymýšlí všechno jen z toho, co zná. Maluju z toho, co jsem viděl, co znám z historie.

Vrcholem bude videoklip

Kterých českých výtvarníků 20. století si nejvíc vážíte?

To je strašně těžké. Automaticky mně ale naskakují jména z první půlky století jako Šíma, Kupka, Hudeček, kteří jsou pro mě význačnými koloristy, a Lada pro stylovou příjemnou rafinovanost. Zařadil bych mezi…