Hádej, kdo zase nepřišel na večeři

Nemine týden, abychom neslyšeli nějaké nářky o tom, jak se v téhle zemi těžce žije. Poraženými či alespoň ohroženými se na české cestě ke kapitalismu cítí zemědělci, železničáři, učitelé, penzisté, odborářští vůdcové. Někdy je slyšet pravda (jako třeba od učitelů), často přehánění, jinde se vysloveně lže. Obecně ale platí, že třináct let staré vykročení do světa svobody a volné soutěže nápadů a schopností tady má pouze jedinou skutečnou oběť. Tou jsou Romové.

Tento dojem potvrzuje i studie Světové banky publikovaná těsně před začátkem prázdnin. Experti renomované instituce upozorňují, že „kolaps romských životních podmínek v zemích bývalého tábora socialismu dosáhl historických rozměrů“. Romský problém se přitom týká téměř celé východní Evropy. Je tedy naděje, že se s rozšířením Evropské unie do řešení vloží svým potenciálem lidé z Bruselu, kteří v minulosti prokázali daleko více vstřícnosti a schopností podobná sociální dramata řešit. Je tu ale jeden háček. Úspěch, to znamená návrat Romů do běžného života, záleží na jedné základní věci: bílí Češi si musí napřed tvrdou realitu svých spoluobčanů otevřeně přiznat a sami se snažit zjednat nápravu. Přitom pokud se tak v relativně krátké době nestane, může nastat problém, tentokrát ale pro bílé.

V cizím světě

Zdejší statistici přestali po roce 1990 evidovat Romy jako zvláštní etnickou kolonku, zcela přesná čísla…