Po úředně stanoveném začátku prázdnin vždycky nějaký čas trvalo, než se dostavil ten pravý prázdninový pocit. Tlak školních povinností sice ustoupil, vynořil se však nový neodkladný úkol: užít si co nejvíc. V prvních dnech vzrůstala panika, zda si vskutku jaksepatří užíváme, spojená s temným tušením, že si naši zdatnější spolužáci právě užívají lépe a dovedněji. Prázdniny člověka dostihly v okamžiku, kdy si uvědomil, že žádné zážitky vlastně stíhat nemusí. Rozpršelo se třeba, když se zrovna chystal k vodě, nebo mu ujel autobus, plány začaly pukat jako obruče na pupku černokněžníka a čas se slastně stočil do klubíčka, aby si maličko zdříml. K prázdninám patří prázdnota. Rekreační zběsilosti si užijeme víc než dost ve věku dovolených.
„Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění?“ ptá se biblický Kazatel, jenž si vydatně užil radovánek, nashromáždil majetek, stal se velikým a všechny předčil, ale nakonec mu nezbylo než konstatovat, že vše je marnost a honba za větrem. Mne letos po desítkách let pachtění alespoň ovanul dávný prázdninový pocit. Dostihl mne rozřezaného na nemocničním lůžku. K vodě ani na výlet se odtud vyrazit nedalo, možnosti slastného nicnedělání však byly bezbřehé. Červnové parno za oknem se ve stínu pokoje měnilo v příjemný průvan, sestřičkám slušela vlídnost i přísnost a vzdálené panorama Prahy mělo nezvyklé kouzlo. Když mne z kapaček převedli na dietu, mohl jsem si užívat i gastronomicky. Zatímco venku zaplavovala konzumní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu