Zvěčnit, ne jen zaznamenat

Markéta Luskačová se narodila roku 1944 v Praze, kde studovala Fakultu sociálních věd a publicistiky a fotografii na FAMU. V letech 1970–2 fotografovala pro Divadlo Za branou, později se vystěhovala do Anglie, kde žila a pracovala. Od roku 1990 vystavovala víc jak třicetkrát v Čechách a na Moravě, spolupracovala tu také na sociologickém výzkumu. V roce 2001 jí nakladatelství Torst v Praze vydalo monografii.

Publikum vás zná především jako fotografku poutí (na Slovensku a v Irsku) a dětí. Jak jste se k těmto tématům dostala?

Těch témat by bylo víc, ale poutě na Slovensku byly mé první téma. Přerušila jsem kvůli nim na rok studium, vydělávala jsem si na fotoaparát a také jsem se kvůli nim s ním naučila zacházet. Poutě jsem fotografovala sedm let. Také ve slovenské horské vesnici Šumiac jsem fotografovala sedm let, mám Šumiac nesmírně ráda. V Irsku jsem fotografovala jen krátce, také tam jezdím ráda a je mi to tam blízké. Mé velké londýnské téma je trh ve čtvrti Spitalfields. Téma dětí je paralelní se všemi mými tématy.

Důležité pro mě bylo i Divadlo Za branou, které jsem fotografovala po Josefu Koudelkovi, když odešel do zahraničí. Hodně jsem se tam naučila. O životě i o fotografii.

Vím, že jste fotografovala srpen 1968. Kde jsou ty snímky?

Negativy spálil v 70. letech můj dobrý kamarád, u kterého jsem je v Praze schovala. Bylo to v kontextu s…