Mimochodem

Výročí vzniku Československa je sice ještě daleko, ale jméno jednoho z těch, kteří si při slavnostním ceremoniálu na Pražském hradě připnou na prsa státní vyznamenání, už známe. Bude to Karel Gott. Zní to sice jako věštba z koule, protože seznam dekorovaných se do poslední chvíle tají, ale indicie jsou přesvědčivé. Václav Klaus už loni v říjnu prohlásil, že „Karel Gott by si takovou poctu rozhodně zasloužil“. A nyní mu ji může coby hlava státu sám připnout. Poslední formální náležitost byla splněna minulý týden: radní městské části Praha 5, v níž zlatý slavík trvale hnízdí, oznámili, že Gotta letos navrhnou coby adepta medaile Za zásluhy. „Mě to moc potěšilo, že si na mě někdo vzpomněl, konečně,“ reagoval pěvec.

Václav Havel nebyl prezidentem všech: stejně jako u jednacího stolu zůstávala jedna židle prázdná, mezi ověnčenou národní elitou nebylo místo pro prominenty normalizace. Grebeníčkův návrat do slušné společnosti jsme už oplakali, nyní je třeba smířit se s tím, že k zásluhám Ivana Wernische, Josefa Koudelky či Josefa Topola přidá ty své i Karel Gott. Nejcennější šperk komunistického režimu, který pomáhal profízlovanou zemi uspávat dobrou náladou a dodnes tvrdí, že Gustav Husák byl inteligentní a vtipný člověk, který neměl estébáky rád. Milan Kundera kdysi symbiózu Husáka s jeho slavíkem popsal takto: „Prezident zapomnění a idiot hudby patřili k sobě. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být.“ To ovšem…