Ve sporu se úroda dělí napůl

Soudce Ústavního soudu Vojtěch Cepl strávil v květnu tři týdny v Iráku jako poradce americké vlády. Stal se tak jedním z prvních Čechů, kteří se na poválečné obnově této země podíleli.

Kdo vás do Iráku pozval?

Náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz, respektive jeho lidé, kteří sestavovali mezinárodní tým odborníků. Vybrali si mě jako znalce restitucí. Řekl jsem, že jsem odborník na to, jak to dělat špatně, a že máme po deseti letech zkušenosti díky učiněným chybám. To je zřejmě nadchlo. Pracovali jsme ve čtyřčlenném týmu – dva Američané, Polák a já. Profesně etnolog, politolog, diplomat, právník.

Proč ve vaší skupině nebyli místní odborníci?

Byli jsme s nimi neustále ve styku. Podnikali jsme řadu schůzek, většinou čtyři denně na radnicích, které Američané obsadili podle etnických principů. Řešili jsme především majetkové restituce. Nejpalčivější to je v Kirkúku, což je těsně pod hranicí zelené čáry mezi arabskou a kurdskou částí Iráku. Arabizace tam probíhala v několika vlnách a různými metodami. V roce 1957 v Kirkúku a okolí žilo 48 % Kurdů a jen 28 % Arabů. Turkmenů bylo 21 %. Za dvacet let se podařilo straně Baas Kurdy vytlačit, takže jich bylo už jen 37 % oproti 44 % Arabů a 16 % Turkmenů. První vlny byly mírnější: stát jen vykupoval domy, byty a pozemky. Později přestaly být ceny spravedlivé a končilo to násilím, kdy v noci přišli a vyhnali…