Povstání „dederonů“

Právě za týden si Německo připomene padesáté výročí významné události. Dne 17. června 1953 byla sovětská okupační zóna, respektive tehdy sotva čtyři roky stará Německá demokratická republika, dějištěm prvního povstání v celém východním bloku. Podobně jako Maďaři vzpomínají na rok 1956, Češi a Slováci na rok 1968 a Poláci především na rok 1980, měli i východní Němci (podle zkratky DDR později zhusta přezdívaní „dederoni“) svoji autentickou protikomunistickou rebelii. Šlo sice o spontánní dělnický protest, ale odehrával se v zemi vojensky okupované po druhé světové válce. Proto také rebelii krvavě potlačily tam rozmístěné sovětské jednotky. A nejen to. Přestože studená válka právě vrcholila, západní okupační mocnosti v Německu (Spojené státy, Velká Británie, Francie) Rudou armádu při tomto zákroku nepřímo víceméně podporovaly. Tvrdí to alespoň historik Hubertus Knabe s tím, že hlavně britský kabinet Winstona Churchilla chtěl zabránit střetu mezi Západem a Východem.

Očistit od živlů

Padesát let je dlouhá doba. Proto neuškodí osvěžit si, oč tehdy vlastně šlo, a všímat si, v jakém kontextu sami Němci 17. červen reflektují – navíc v době, kdy se stále sebevědoměji ozývají s názorem, že se v rámci porážky nacismu ocitali v roli obětí.

Sovětská okupační zóna Německa (NDR) se počátkem 50. let nacházela v jiné situaci než zóny západních spojenců. Nešlo v ní jen o…