Karel Hoffmann (78) je typický komunistický aparátčík: celý život páchal ničemnosti a oddaně prováděl údržbu československé sovětské kolonie. V srpnu 1968, coby ředitel Ústřední správy spojů, nechal při vpádu okupačních armád na přání Moskvy vypnout státní rozhlas, kde se zrovna vysílal protest předsednictva ÚV KSČ. Po téměř pětatřiceti letech se za to Hoffmann dostal před soud, obviněn ze sabotáže a vlastizrady. Rozsudek se čeká v pondělí.
Loni v září odešli beztrestně ze soudní síně Miloš Jakeš a Jozef Lenárt – ti ovšem mezi vlastizrádci tvořili jakousi „druhou ligu“. S Hoffmannem by to mohlo skončit jinak: jeho řadí historici k aktivním pomahačům, jako byl Vasil Biľak či již zemřelí Alois Indra a Drahomír Kolder. Proti Hoffmannovi existují přímé důkazy, že v kritické chvíli evidentně postupoval ve prospěch okupační moci.
Sazba pro vlastizradu je až 15 let, ale žalobkyně Dagmar Máchová navrhuje snížený pětiletý trest. Jakkoli se může zdát, že už příliš nezáleží na tom, kolik dní by Hoffmann strávil v kriminále, argumentace žalobkyně si zaslouží pozornost. Přihlédla k dosavadní aparátčíkově „bezúhonnosti“: obžalovaného přitom do roku 1989 chránil před soudem kolaborantský a zločinný režim. „Spíš než o výchovný trest jde o memento, že žádný zločin nemůže zůstat nepo-trestán,“ říká dále žalobkyně. O „mementech“ by se v této zemi mělo mluvit velmi potichu: spousta Hoffmannových soudruhů si přece vesele užívá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu