I odpůrci George W. Bushe mu na přelomu května a června museli přiznat jedno velké plus – vstřícnost, empatii, a přitom schopnost prosadit své. Sedm dnů, od 30. května do 5. června, strávil americký prezident mimo území USA. Během té doby zaznamenal několik premiér a úspěchů. Túru, zahrnující návštěvu Polska, ruského Petrohradu plného světových celebrit u příležitosti 300. výročí města, summitu skupiny G8 ve francouzském Evianu, americko-arabského summitu v Egyptě a izraelsko-palestinského v jordánské Akabě, nelze zhodnotit jednou školní známkou. Přesto se určité závěry nabízejí.
Byla to první Bushova zahraniční cesta po válce v Iráku, přitom cesta do šířeji vnímaného starého světa známého od antiky. Americký prezident se při ní osobně setkal s evropskými odpůrci války a úspěšně se pokoušel napravit pochroumané vzájemné vztahy. Poté poprvé osobně navštívil Blízký východ, kde prosadil start mírového plánu známého pod názvem „cestovní mapa“ (road map). Už to stačí na mediální zápis. Vezměme to ale chronologicky.
Buďme svorni
Určitě nebylo náhodou, že Bush zahájil cestu v Polsku. Jednak proto, že díky aktivní účasti Poláků v Iráku je Washington považuje za jedny z nejspolehlivějších spojenců. A možná i proto, že při osobní návštěvě Osvětimi mohl poukázat na obecné zásady v přístupu ke zlu – na zásady, které nejenom podle jeho názoru v západní Evropě už…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu