Zrádné bruselské miliardy

Ty dvě země si dnes nejsou podobné snad vůbec v ničem. Irsko má v přepočtu na obyvatele druhý největší HDP v celé Evropské unii (hned za Lucemburskem) – Řecko je naopak stát zdaleka nejchudší. Ještě před 22 lety, kdy Řecko vstupovalo do EU, se přitom obě země podobaly v mnohém: měly srovnatelně výkonné ekonomiky i životní úroveň, hodně jejich občanů pracovalo v zemědělství, obě země dostávaly miliardy na dotacích z Bruselu. Zhruba v polovině 80. let se každá z nich vydala jinou cestou. Jejich příběhy dobře ilustrují, že být členem EU není zárukou prosperity, ale jen šancí. „Záleží na aktivitě a rozumné politice. Země střední a východní Evropy, které příští rok vstoupí do Unie, mají šanci být podobně úspěšné jako Irsko. Bude je to ale stát hodně sil,“ říká Gerard Roland, profesor ekonomie z Kalifornské univerzity v Berkeley, který se zabývá transformujícími se zeměmi.

Volnost a znalosti

Irsko vstupovalo do Unie v roce 1972. Klíč k jeho úspěchu je dnes dobře znám: země vsadila na vzdělání a liberální prostředí pro podnikání. Od druhé poloviny 80. let jí prosperitu přinášely hlavně americké počítačové firmy, které se usídlily v Dublinu a okolí. Irové měli co nabídnout: angličtinu, slušnou úroveň vzdělání, podnikání nesvazovala přebujelá byrokracie, daně a povinné sazby sociálního pojištění byly nejnižší v Evropě. Pracovní právo bylo pružné, takže nebyl problém přijímat a propouštět zaměstnance. Výsledky na sebe nenechaly čekat:…