Neskartovatelný Kavan

Klidně lze tentokrát souhlasit s obhájci Jana Kavana: „skartovací aféra“ na ministerstvu zahraničí by těžko plnila celý týden noviny, kdyby právě on nebyl její hlavní postavou. Začalo to velkým podezřením, že někdejší šéf české diplomacie předával tajné dokumenty do nepovolaných rukou. Nyní se však zdá, že skandál je v první řadě potvrzením neuvěřitelného neřádu, který Kavan na ministerstvu dílem umožňoval vytvářet a dílem k němu sám přispíval. Podepsal likvidaci spousty papírů, ale část jich nechal válet v Černínském paláci, a světe div se, ono se na to přišlo.

Případ samozřejmě nelze úplně bagatelizovat. Kavanova ministerská neschopnost otevírala široký prostor těm, kdo eventuálně s „nepřítelem“ skutečně spolupracovali. Jinak byly ale na aféře nejzajímavější politické reakce. Když Kavan spustí svůj obvyklý kolovrátek (někdo mě chce zdiskreditovat!), v ČSSD se okamžitě najde spousta lidí, kteří mu ho pomáhají roztáčet. Zvláště v tom vyniká předseda zahraničního výboru sněmovny Vladimír Laštůvka, který prohlásil, že aféra je „cílená a účelová kampaň“, ovšem na otázku, kdo ji rozpoutal a proč, připustil, že „nemá tušení“. Stát podle něj nepoškozuje ten, kdo se dopustil nepravosti či chyby (Kavan), ale ten, kdo o tom veřejně mluví (ministr Svoboda, poslanec Klas). Taková pěkná bolševická teorie, která se v Česku znovu uchytila.

Pro vládní koalici je Jan Kavan balvan, jehož se neumí zbavit. Cyril Svoboda se ho bojí…