Nejsme tady sami

Po desetiletích pátrání nyní vědci prohlásili, že nejsme ve vesmíru sami. Ke zjištění ale nedospěli s dalekohledem upřeným k nebi, nýbrž přesně naopak – za pomoci mikroskopu a obrazovky počítače. Řeč je o objevu biologů z detroitské univerzity, kteří přicházejí s převratným poznatkem: genetická výbava šimpanze je natolik podobná člověku, že by šimpanzi měli být prohlášeni za lidský druh.

Po dojmech čistá empirie

Co vlastně může nějaké počítání genů na tomhle světě změnit? Je dobře možné, že dost zásadní věci. Bible sice člověku přiřadila pozici pána tvorstva, tato představa ale vznikala v časech rané pastevecké kultury a nedává jasný návod, jak s pozicí vládce naložit. Důležitější byly proto další výklady teologických filozofů.

Jejich poselství bylo jasné. Například Augustin nabádal, že se vůči zvířatům nemáme řídit žádnými morálními zásadami platnými ve světě lidí. Tomáš Akvinský zase v úvaze o zvířatech tvrdil, že „není hřích využití věci za účelem, pro který je určena“. Doktrínu, že zvířata nemají nesmrtelnou duši, dovedl k dokonalosti Descartes tvrzením, že nemají vědomí, necítí bolest, jsou pouhé stroje. To také otevřelo cestu k vivisekci. Vědci začali zvířata za živa pitvat a potvrdili tak Akvinského učení v té nejdrsnější praxi.

Lidé přicházející čas od času s nesouhlasným varováním, že zvířecí svět nelze tak bohorovně a krutě znevolňovat pro …