Budoucnost patří Číně

Píše se rok 2050. Číňané spolu s Američany obsazují Blízký východ, aby si zajistili přístup k zásobám ropy. Peking také z velké části financuje boj proti AIDS v Africe, základy čínštiny patří hned po angličtině k běžné výbavě každého evropského ekonoma. To není vtip. Má-li někdo v budoucnu šanci ohrozit Spojené státy v postavení jediné světové supervelmoci, je to podle odborných prognóz právě Říše středu. Čína ostatně k těmto výhledům už mohutně nakročila a na dění ve světě je to znát.

Uzavřeni před světem

Před necelými šesti sty lety, počátkem 15. století, velel čínský admirál Zheng Ho flotile stovek lodí na jejich cestě až do vzdálené Perské říše a na africký ostrov Zanzibar. Byla to už admirálova sedmá daleká výprava, zatímco jeho velký evropský protějšek – Kolumbus – se ještě ani nenarodil. Nicméně v době objevení Ameriky koncem 15. století již Čína nebyla toutéž otevřenou zemí jako v době Zhangových objevných cest. Konfuciánští byrokraté dynastie Ming nastolili v obavách z útoku mongolských nájezdníků rigidní, do sebe uzavřený režim. Byla zakázána mořeplavba, všechny velké lodi měly být zničeny a kontakty se zahraničím omezeny na minimum. Od tohoto období se datuje čínský izolacionismus doprovázený postupným zaostáváním v oblasti ekonomické, společenské i v oblasti nových technologií.

Zabouchnutí pomyslných dveří přispělo i k vojenské zaostalosti Číny a…