Hledání ztraceného ráje

Je příjemný májový podvečer. Prosluněné ulice jihošpanělské Granady však k romantické vycházce příliš nelákají. V takřka nekonečném proudu se po nich řítí tisíce aut. Chodci mezi nimi jen bezradně a zmateně kličkují. Podobně jako ve většině velkoměst jsou i tady autostrády přerušeny zebrou jen tu a tam, jako by se s přítomností pěších ani moc nepočítalo. Ekologové přitom varují, že podobná situace je dnes v rostoucí míře k vidění i ve volné přírodě. Stále hustější propletenec dopravních tepen totiž na celém kontinentě rychlým tempem parceluje krajinu. Uměle rozdělené a izolované přírodní útvary pak přestávají plnit své původní funkce a hůře odolávají nepříznivým vlivům. Za své navíc berou i přirozené migrační stezky zvířat, která tak čím dál častěji končí pod koly aut.

Iberský poloostrov v tomto ohledu není výjimkou. Přesto stojí za pozornost. Pyšní se totiž zvláštností, která by se mohla stát inspirací i pro další evropské země. Kromě nezadržitelně se rozrůstající sítě dálnic totiž tvoří jeho komunikační systém také tisíce kilometrů již bezmála zapomenutých honáckých stezek. Jejich osud se sice ještě nedávno zdál zpečetěn. V poslední době však opět začaly poutat pozornost stále většího počtu zemědělců, krajinářů, ekologů i turistů.

Pastýři na cestě

V Andalusii právě začíná léto. Sedmdesátiletý Francisko Poncel sedí ve svém domku na kraji vesnici Lugros na severním úpatí…