Soumrak zaopatřovacího státu

Evropa léta budovala zaopatřovací stát, až upletla sociální síť tak hustou, že dusí prosperitu a žene mnoho zemí do těžkých krizí. Evropští vůdci už nemají na vybranou a pouští se do nepopulárních reforem. Gaullista, lidovec, pravicový pragmatik i přesvědčený sociální demokrat lidem sdělují, že musí pracovat více a déle. Ideologie jde stranou, politici už vědí, že jedinými (zcela nepřijatelnými) alternativami jsou letitá stagnace, kterou zažívá Japonsko a Německo, nebo krach státu, který před rokem a půl uvrhl do chudoby a chaosu Argentinu. Všichni lídři včetně Vladimíra Špidly zaslouží ocenění, když za nic jiného, tak za odvahu, že se do politicky velmi nepopulárních reforem pouštějí.

Šetřením k bohatství

Před sebou mají velmi těžký úkol: přesvědčit lidi, že tvrdé kroky jsou k jejich dobru. Že je nemají ožebračit, ale naopak přinést vyšší kvalitu jejich životům. Musí jim srozumitelně vysvětlit, že cesta k této metě bude mít jiný směr než dosud: bude žádat od každého, aby byl kreativnější, aktivnější a sám se zodpovědně postaral o vlastní život.

To přesvědčování bude hodně těžké. Evropané desetiletí zvyklí, že se o ně stát postará od kolébky (porodné) do hrobu (pohřebné), už se bouří. Mají strach, že jim reformy sníží životní standard. Paříž a Vídeň zcela ochromily stávky stovek tisíc lidí protestujících proti změnám penzijního systému. Domácí odboráře události v západních…