Radosti po Tálibánu

Čerstvé vítězství nad Saddámem a horečně organizovaná obnova Iráku vytáhly na světlo už málem zapomenutou událost: tohle tady v současné válce s terorem už jednou bylo. Před dvěma lety padl krutý tálibánský režim v Afghánistánu a svět se od té doby za použití nemalých peněz snaží, aby se Afgháncům žilo lépe. Co ale o této části světa vlastně víme? Jak se tam žije dnes, když novináři odešli a po tajemném vůdci tálibánů mullovi Umarovi se slehla zem kdesi v Hindúkuši? Informací není mnoho, o to cennější jsou proto následující postřehy humanitárního pracovníka společnosti Člověk v tísni Tomáše Vlacha a fotografa Marka Štyse, kteří na nevlídném afghánském venkově strávili dvanáct měsíců.

Přepadli jsme je a zabili

Kdo chce vyrazit do Bazáre Suchty, asi tisícového městečka v podhůří afghánského Hindúkuše, měl by se připravit na nejméně pětihodinové trmácení. Místo sice leží asi jen 100 kilometrů vzdušnou čarou od hlavního města afghánského severu Mazáre Šarífu, prašné a hrbolaté cesty ale nedovolují vyšší rychlost než v průměru 20 kilometrů za hodinu. Oblast byla v minulých letech proslulá válkami mezi menšími polními veliteli a bojovalo se tu i po celou dobu tálibánského režimu. Klid tu není dodnes, a tak se cestovatel musí pečlivě informovat, zda nehrozí, že se dostane do přestřelky, a potom teprve volit jednu ze dvou cest. Stopy války lze pozorovat i kolem silnice: červeně natřené…