Mimochodem

Světaznalí lidé vědí, že možné je úplně všechno, pokud však ke zvláštním událostem dochází opakovaně, mění se neurčitá možnost v konkrétní jev, který o něčem vypovídá. I dříve se stávalo, že čas od času zaútočil vykolejený pacient na lékaře, v posledních měsících se však zdravotnická zařízení připojila k tradičním terénům zločinnosti, jaké se dřív nacházely v gravitačním poli podsvětí a polosvěta. Člověk nemusí být kovaný ve viktimologii, kriminalistické nauce o typologii obětí, aby odhadl, proč se terčem vražedných útoků tak často stávají dobrodružní podnikatelé, taxikáři, prostitutky nebo jejich zákazníci. Násilí rasistů, fotbalových fanoušků nebo politických aktivistů lze chápat jako pozůstatek mentality pravěkých tlup a porozumět dokážeme i peklu rodinných vztahů. Agrese směřující proti lékařům, jejichž posláním je pomáhat bližním od bolestí a chorob, se však jeví absurdně.

Osudové trojhvězdí sexu, moci a peněz je nejen hlavním hybatelem zločinů, ale také dramatických zápletek světové literatury. Obraz lékaře se z něj vymyká. V Molierově burlesce ze 17. století je sice ještě karikován v duchu doktorských komedií pozdního středověku, v následujících stoletích však coby literární postava dospěl lékař do postavení jakéhosi sekulárního kněze, ostříleného misionáře humanismu, v jehož praxi jsou vyšší mravní nároky denně poměřovány biologickými zákonitostmi života. Takto také dodnes vystupuje v nesčetných románech a seriálech, jimiž se sytí představivost mas lačnící…