Když se vrátil ajatolláh

Když spojenci svrhli Saddámův režim, otevřely se mnohé nejistoty. Jednu z nich představuje postoj většinových, leč po léta utlačovaných iráckých šíitů, zosobněný mnohokrát v různých obměnách citovaným výrokem na adresu Američanů: Děkujeme vám, ale už vás nebudeme potřebovat. Jak to vypadá v realitě?

Dne 10. května se z Íránu vrátil duchovní s největším politickým vlivem v zemi, ajatolláh Muhammad Bákir al-Hakím. Před 23 lety byl jako člen ozbrojené islamistické skupiny a syn velkého ajatolláha Muhsina al-Hakíma, jenž de facto vyhlásil Saddámovu režimu válku, donucen k exilu. Při návratu ho v Basře a Nadžáfu uvítaly desítky tisíc lidí. Přes tuto demonstraci síly ale vše nasvědčuje tomu, že al-Hakím, stejně jako většina islamistů, bude s americkou administrativou spolupracovat.

Chomejní odstrašuje

Bákir al-Hakím zopakoval svou pragmatickou pozici, kterou jako předseda SCIRI (Vysoké rady islámské revoluce v Iráku) zastává od začátku jednání se Spojenými státy v roce 1999. Odmítá sice dlouhou přítomnost okupačních vojsk, ale – jak to vyslovil hned v prvních projevech po návratu do Iráku – je pro moderní stát, svobodné volby, v nichž by šíitskou většinou neměla být žádná menšina potlačena, a hlavně pro jednotu země. Jakýsi islámský stát by byl možný jedině odtržením jihu od severu, a to odmítají jak všichni islamisté, tak i Kurdové. Šaría by měla být hlavním zdrojem…