Už za třicet dní by měl Valéry Giscard d’Estaing představit světu návrh ústavy Evropské unie. Konvent o budoucnosti Unie, jemuž tento bývalý francouzský prezident předsedá, tím završí svou osmnáctiměsíční práci. Na podzim si pak nad ústavu sedne politická špička současných i budoucích členských států, a pokud její text nakonec schválí také občané, mohla by okolo roku 2006 vstoupit v platnost. Jenže to je ještě daleko. Teď, měsíc před vypršením časového limitu, je zřejmé, že najít shodu jen mezi konventisty bude těžší, než si panevropský sněm původně představoval.
Giscard má překvapení
Na počátku práce loni v březnu stály velké ambice. Konvent měl zjednodušit komplikovaný systém přijímání evropských zákonů, vtáhnout do bruselského dění poslance národních parlamentů nebo vymyslet, jak Unii „zlidštit“. Všech 105 členů Konventu – každá země dodala tři lidi, své zástupce tu má také Evropský parlament atd. – se scházelo zhruba jednou za měsíc, vedle toho diskutovaly menší pracovní týmy. První čtyři měsíce sice konventisté strávili obecnými debatami o Evropě bez drátů a železných opon, pak se ale práce urychlila a ústava se začala rodit. Dnes už je na papíře první část ústavy: ta popisuje cíle, strukturu a jednotlivé politiky klubu. Konvent se například shodl, že národní parlamenty mají mít ústavou zaručené právo donutit Brusel k přepracování návrhu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu