Chci svědčit o své krajině

Už šestým rokem se po severočeských kopcích na kole prohání Radek Fridrich z Děčína, aby zde mapoval zdevastované hroby sudetských Němců. Když byli před osmapadesáti lety vyhnáni ze svých domovů, zanechali tu nejen své statky a majetek, ale i pochované předky. Během komunistické nadvlády se o jejich hřbitovy nikdo nestaral, a tak některé zmizely úplně anebo se polorozpadlé ztratily pod náletem keřů a trávy. Ani porevoluční doba jejich opravu neznamenala. Je jen otázkou času, kdy definitivně zmizí z povrchu země. Jediným dokladem jejich existence pak možná bude právě Fridrichova databáze.

Z domu vynesen

Z dvousethlavé vesnice Růžová se do lesa vine úzká cestička pokrytá loňským spadaným listím. Po několika stech metrech se mezi stromy vyloupne polorozpadlá zeď. Kdo zavítá do prostoru za ní, zakopne po chvíli o několik kamenů. Až při pečlivějším pohledu si všimne, že je do nich něco vyryto. Přečíst se dají jen dvě slova: Hier a Kessler. Neklamné znamení, že tu leží na odpočinku pan či paní Kessler. Obrys hrobu je možné nalézt až po protrhání trávy. Přímo uprostřed vyrůstá pokroucený strom. „Tady jsem to našel úplně náhodou,“ říká pan Fridrich (34). „Projížděl jsem tu na kole a zprvu mě ani nenapadlo, že je to vlastně hřbitov. Pokaždé když se sem vracím, tak je to o něco horší. Buďto se provalí další kus zdi, nebo tu někdo ukopne jeden ze zbylých stojících…