Viktor Kožený není Rom

Měří justice všem stejným metrem? Padají za podobné zločiny i podobné tresty? Pro tuzemské právníky neslušná otázka – každý případ je jiný, poměřovat je nelze, tečka.

Nedávno ovšem možnost ke srovnávání nabídly verdikty za rabování v povodňové Praze. První soud, z ledna: devětadvacetiletý muž vykrádal byty v Holešovicích a Karlíně. Šest let natvrdo. Druhý soud, z dubna: stejně starý pár kradl osychající věci na vltavském břehu v Troji. Osm měsíců podmínka, čtyři sta hodin veřejných prací. První i druzí byli recidivisté závislí na pervitinu, kteří nechutně využili cizí neštěstí. Tak v čem je rozdíl? Podle soudců jeden kradl drahé šperky, zato lup druhých byl rozmáčený a bezcenný. Jenže rozsudky mají divnou pachuť: první zloděj byl Rom („sup z Karlína“, jak napsalo Právo), kdežto v Troji kradli bílí. O přehnané příkrosti prvního trestu nakonec svědčí fakt, že ho odvolací soud nedávno snížil na polovinu.

A z ještě jiného soudku. Nejvyšší státní zastupitelství v dubnu vzdalo honbu za Viktorem Koženým, ukrytým na Bahamách. Žalobce Jaroslav Fenyk v Lidových novinách dodal, že slavného tuneláře nelze v Čechách soudit v nepřítomnosti jako uprchlého: „Muselo by být prokázáno, že opustil území proto, aby se vyhnul trestnímu řízení.“ Co potřebuje doktor Fenyk prokazovat? Kožený do novin sám vykládá, že do vlasti se vrátí, až pomine jeho „perzekuce“. S méně vlivnými a bohatými se velké ciráty nedělají. Nebyl doma, nepřevzal…